Úvod Príspevky Ako vznikla demokracia

Prihlásiť / Odhlásiť



Kto je prítomný

Máme online 26 hostí 
PDF Tlačiť E-mail

Ako vznikla demokracia ?

„Jeden za druhým šli pomalu otroci a každý nesl obrou­šený kámen. Čtyři řady, každá půl druhého kilometru dlou­há, od brusičů kamení k místu, kde začínala stavba města­-pevnosti, byly střeženy hlídači. Na deset otroků se počítal jeden ozbrojený hlídač. Stranou od otroků, na vrcholu třinác­timetrového pahorku, jenž byl ručně vytvořen z obrovských kamenů, seděl Kracios - jeden z vrchních žreců; v průběhu čtyř měsíců mlčky pozoroval události. Nikdo jej nevyrušoval, nikdo ani pohledem nesměl přerušit jeho přemýšlení. Otroci a stráž vnímali pahorek s trůnem na vrcholu jako neodděli­telnou část krajiny. A člověka, který seděl nehybné na trůně nebo se procházel po plošině na vrcholu pahorku, si již ni­kdo nevšímal.

Kracios si dal za úkol přebudovat stát, na tisíciletí upev­nit moc žreců, podmanit si všechny lidi na zemi a všechny je zotročit, včetně vůdců států.

* * *

Jednou Kracios sestoupil dolů a na trůně nechal svého dvojníka. Žrec změnil oblek, sundal paruku. Náčelníkovi stá­že nařídil, aby jej zakovali do řetězů jako obyčejného otroka a postavili do řady za mladým a silným otrokem jménem Nard.

Kracios se pátravě díval do tváří otroků a všiml si, že ten­to mladý člověk má zvídavý a hodnotící  pohled, ne ale těkavý a vzdálený jako mnozí ostatní. Nardova tvář byla jednou sou­středěně zamyšlená, podruhé rozechvělá. Takže nosí v hlavě nějaký svůj plán,' pochopil žrec, ale chtěl se přesvědčit, do jaké   míry přesný byl jeho postřeh.

Dva dny Kracios pozoroval Narda, mlčky nosil kameny, seděl vedle něj při jídle a spal vedle na palandě. Třetí noc, jakmile zazněl povel „Spát", otočil se Kracios k mladému otrokovi a šeptem s hořkostí a zoufalstvím vyslovil otázku, která směřovala neznámo ke komu:    ,Cožpak to takhle bude pokračovat po zbytek života?'

Žrec viděl, jak sebou mladý otrok škubl a okamžitě se otočil tváří k žrecovi, jeho oči zářily. Jiskřily se dokonce při slabém světle hořáků ve velkém baráku.

,Nebude to dlouho trvat. Domýšlím plán. A ty, staříku, se můžeš zúčastnit také,' zašeptal mladý otrok. ,Jaký plán?' lhostejně a s povzdechem se zeptal žrec. Nard se zápalem a s jistotou začal vysvětlovat:

,Ty, staříku, a já a my všichni brzy nebudeme otroky, ale svobodnými lidmi. Počítej, staříku: na každou desítku otroků je jeden strážník.  A patnáct  otrokyň, jež připravují  jídlo, šiji oblečení, pozoruje také jeden strážník. Pokud se ve smluvený čas my všichni vrhneme na stráž, porazíme ji. Ať jsou stráž­níci ozbrojení a my jsme zakováni do řetězů. Ale je nás deset na každého a řetězy lze také využit jako zbraň, pokud by se nastavovaly pod úder mečů. Odzbrojíme všechny strážníky, svážeme je a zmocníme se zbraní.'

,Ech, mladíku,' opět povzdechl Kracios a jakoby lhos­tejně pronesl: ,tvůj plán není domyšlený: strážníky, kteří nás hlídají, je možné odzbrojit, ale vládce brzy přišle nové, možná že dokonce celou armádu, a zabije otroky, kteří po­vstali.'

,Na to jsem také pomyslel, staříku. Je třeba zvolit dobu, kdy tady armáda nebude. A tato doba se blíží. Všichni vidí­me, jak se armáda připravuje na výpravu. Dělají se zásoby proviantu na tři měsíce. Znamená to, že za tři měsíce ar­máda přijde na určené místo a zahájí boj. V bitvě se oslabí, ale zvítězí a zajme mnoho nových otroků. Pro ně se již staví nové baráky. Musíme začít odzbrojovat stráž, jakmile armá­da našeho vládce zahájí boj s jinou armádou. Poslové budou potřebovat měsíc, aby donesli sdělení o nutnosti okamžitého návratu. Oslabená armáda se bude vracet nejméně tři měsí­ce. Za čtyři měsíce se dokážeme připravit k uvítání. Nebude nás méně než vojáků v armádě. Zajatí otroci se budou chtít připojit k nám, až uvidí, co se stalo. Všechno jsem promyslel správně, staříku.'

,Ano, mladíku, se svým plánem a myšlenkami můžeš odzbrojit stráž a zvítězit nad armádou,' odpověděl žrec již povzbudivě a dodal: , ale co potom začnou dělat otroci a co se stane s vládci, strážníky a vojíny?'

,O tomto jsem moc nepřemýšlel. A zatím mě napadá je­diné: všichni, kteří byli otroky, se stanou svobodnými, všich­ni, kteří dnes nejsou otroky, stanou se jimi,' nepříliš jistě od­pověděl  Nard, jako by přemýšlel nahlas.

A žreci? Řekni mi, mladíku, kam zařadíš žrece, když zvítězíš: k otrokům nebo ke svobodným?' ,Žreci? O tomto jsem také nepřemýšlel. Ale teď si říkám: ať zůstanou tam, kde jsou. Poslouchají je otroci a vládci. 1 když je těžké je občas pochopit, ale myslím si, že jsou ne­škodní. Ať vypráví o bozích, ale jak máme nejlépe prožít svůj život, to víme sami.'

,Jak nejlépe  prožít... to je dobře,' odpověděl žrec a tvářil se, že se mu chce hrozně spát.

* * *

Ale Kracios tuto noc nespal. Přemýšlel. Samozřejmě,` řikal si, ,nejjednodušší je povědět vládci o spiknutí, mladý otrok bude zadržen, zjevně je vůdcem ostatních. Ale to nevy­řeší problém. Otroci si vždy budou přát osvobodit se z otroc­tví. Objeví se noví vůdcové. Vypracují nové plány, a pokud je to tak, hlavní nebezpečí pro stát vždy bude existovat uvnitř státu.

Před Kraciem stál úkol: vypracovat plán zotročení celého světa. Chápal, že se nepodaří dosáhnout cíle pouze pomocí fyzického násilí. Je zapotřebí psychologické působení na kaž­dého člověka, na celé národy. Je třeba transformovat lidskou mysl, vštípit každému, že otroctví je nejvyšší blaho. Je třeba spustit automatický program, který bude celé národy dezori­entovat v prostoru, čase a pojmech. A hlavně - v adekvátním vnímání skutečnosti. Kraciova mysl pracovala stále rychleji, přestal cítit tělo, těžké okovy na rukou a nohou. Najednou, jako blesk z čistého nebe, vznikl program. Zatím nebyl po­drobný a nedal se vysvětlit, ale již byl čitelný a oslepující svou velikostí. Kracios se cítil být neomezeným vládcem světa.

Žrec ležel na palandě, zakovaný do okovů, a obdivoval sám sebe:    ,Zítra ráno, až budou všichni odváděni do práce, dám znamení a náčelník stráže zavelí vyvést mě z řady otroků a sundat okovy. Dopracuji do detailů svůj program, pronesu několik slov a svět se začne měnit. Neuvěřitelné! Pouze ně­kolik slov a celý svět se podvolí mně, mé mysli. Bůh skutečně dal člověku sílu, která nemá ve vesmíru sobě rovné, tato síla je lidská mysl. Produkuje slova a mění běh dějin.

Vytvořila se neobyčejně příznivá situace. Otroci připra­vili plán povstání. Tento plán je racionální a zjevně může přivést otroky k pozitivnímu přechodnému výsledku. Ale stačí několik vět a zotročím na příštích tisic let nejen dnešní otroky, ale také jejich potomky a pozemské vládce.`

Na Kraciovo znamení mu ráno náčelník ochrany sundal okovy. A již následující den bylo na jeho pozorovatelskou plošinu pozváno ostatních pět žreců a faraón. Před shromáž­děnými Kracios začal svou řeč:

,To, co teď uslyšíte, nesmí být nikým zapsáno nebo vy­právěno. Kolem nás nejsou stěny a má slova nikdo mimo nás neuslyší. Vymyslel jsem způsob proměny všech lidí v ot­roky našeho faraóna. Není možné toho dosáhnout pomocí početného vojska a vyčerpávajících válek. Ale udělám to ně­kolika větami. Uběhnou pouze dva dni po jejich pronesení a uvidíte, jak se začne měnit svět. Dívejte se: dole dlouhé řady otroků, zakovaných do řetězů, nesou po jednom ka­meni. Střeží je mnoho vojáků. Vždy jsme si mysleli, že čím více otroků, tím je to lepší pro stát. Ale čím více otroků, tím více se musíme obávat jejich vzpoury. Posilujeme ochranu. Jsme nucení dobře krmit své otroky, jinak nedokáží vykoná­vat těžkou fyzickou práci. Ale stejné jsou líní a mají sklon k buřičstvi. Dívejte se, jak se pomalu pohybují, a zlenivělá stráž je nepopohání karabáčem a nebije ani zdravé a silné otroky. Ale budou se pohybovat mnohem rychleji. Nebudou potřebovat stráž. Strážci se také promění v otroky. Udělat něco takového lze následovně. Ať dnes před západem slunce hlasatelé rozšíří faraónovo nařízení, v němž bude řečeno: „S úsvitem nového dne se všem otrokům daruje úplná svoboda. Za každý kámen přinesený do města bude svobodný člověk dostávat jednu minci. Mince bude možné vyměnit za jídlo, oblečení, příbytek, palác ve městě nebo za samotné město. Odedneška jste svobodní lidé."`

Když si žrecové uvědomili to, co Kracios řekl, jeden z nich, nejstarší, řekl:

,Jsi démon, Kracie. To, co jsi vymyslel, zaplaví démoniz­mem množství pozemských národů.`  ,Ať jsem démon a to, co jsem vymyslel, ať lidé v budouc­nu nazývají demokracií.`

* * *

Při západu slunce bylo otrokům ohlášeno nařízení, které je ohromilo a mnozí celou noc nespali a přemýšleli o novém šťastném životě.

Následující ráno žrecové a faraón opět vyšli na plošinu umělé hory. Obraz, jenž vyvstal před jejich očima, byl ohro­mující. Tisíce lidí, bývalých otroků, o závod tahaly stejné ka­meny, co dřív. Zalévajíce se potem, mnozí nesli dva kameny. Jiní, kteří měli jeden, běželi a zvedali prach. Někteří strážci také tahali kameny. Lidé, kteří si mysleli, že jsou svobodní - vždyť jim byly sundány okovy- se snažili získat co nejvíce vytoužených mincí, aby si vybudovali šťastný život.

Ještě několik měsíců Kracios strávil na své plošině, s uspokojením pozoroval to, co se dělo dole. Změny byly obrovské. Část otroků se spojila do menších skupin, udělala si vozíky, naplnila je až nahoru kameny, a zalévajíc se potem, tlačila tyto vozíky.

,Vynaleznou ještě mnoho zařízení.' s potěšením si v du­chu říkal Kracios, již se objevily vnitřní služby: roznašeči vody a jídla.' Část otroků jedla přímo za chůze, nepřála si ztrácet čas na cestu do baráku, aby se najedla, a platila li­dem za obsluhu vydělanými mincemi. To jsou věci: i lékaři se u nich objevili, přímo za chůze poskytují pomoc zraně­ným, a také za mince. Dokonce si zvolili hlídku dopravní bezpečnosti. Brzy si zvolí náčelníky, soudce. Ať volí: vždyť si myslí, že jsou svobodní, ale podstata se nezměnila, stále tahají kameny ...'

A takhle běží tisíciletími, v prachu, zalévají se potem a tahají těžké kameny. I dnes potomci těch otroků pokračují ve svém nesmyslném běhu ..."

* * *

„Otrokářem je umělý svět, vytvářený lidmi. A strážci u většiny lidí sedí uvnitř nich, šlehají je karabáči a nutí je vydělávat mince."

Ti lidé, kteří dnes prostřednictvím peněz řídí svět, si myslí, že štěstí mohou člověku přinést pouze moc a pení­ze. A většina lidí, která se snaží vydělávat mince, je o tom přesvědčuje. Ale často, velice často vítězové nesmysleného závodu trpí. Dosahuji iluzorních výšin a pociťují víc než ostatní nesmyslnost svého života." . . .

Úryvok z knihy Nová civilizace  - 8.diel knihy Anastázia ( séria Zvoníci cedry )  - Vladimír Megre

Posledná úprava Utorok, 05 Jún 2012 22:15
 

Z našej fotogalérie


Strazskevrchy-2
malovanie hodvabnych satiek-5
malovanie hodvabnych satiek-8
joganazobori-2